Co vás motivovalo k přijetí role zástupce českých vlastníků lesů na evropské úrovni a jaké zkušenosti si do této funkce přinášíte?
Poté, co jsem se dozvěděl, že náš ctěný dlouholetý zástupce v CEPF Michael Podstatzký odstupuje ze své funkce, jsem si řekl, že by se člověk měl angažovat ve věcech, které jsou pro něj důležité a nést za ně i zodpovědnost. Proto jsem navrhl členům výboru komory soukromých lesů, že jsem k dispozici. Následně bylo mé jmenovaní projednáno a potvrzeno valnou hromadou komory a schváleno republikovým výborem celého SVOLu.
Jelikož mi na našich národních lesích zaleží, denně se zabývám malou částí těchto lesů, a zároveň jsem oddaný Evropan mluvící několika jazyky, bylo pro mě logickým rozhodnutím, abych se v CEPF (Confederation of European Forest Owners) angažoval.
Co se týče mých zkušeností, vystudoval jsem politologii ve Vídni, pracoval v soukromém sektoru v Berlíně. Poté, co jsem dokončil magisterský titul z ekonomie na Skotské univerzitě v St. Andrews, jsem absolvoval stáže v českých a německých lesnických firmách, a nakonec od roku 2017 s rodinou spravuji náš majetek na Moravě.
Jaké jsou podle vás hlavní výzvy, kterým dnes čelí nestátní vlastníci lesů v Evropě – a konkrétně v Česku?
Největší výzvou, které čelí všechny evropské lesy, je bezpochyby rychle se měnící klima.
Poslední desetiletí, a to nejen v České republice a střední Evropě, se vyznačovalo vlnami extrémních teplot a sucha se střídáním období silných dešťů a bouří. Tyto faktory vážně poškozují naše lesy. Důsledek je dobře známý: plošné chřadnutí lesů a obrovské větrné a kůrovcové kalamity. Změna klimatu za to pravděpodobně nenese výhradní odpovědnost, svůj podíl na současném stavu mají i lidé. Od světových válek dominovaly v lesní krajině střední Evropy smrkové monokultury. Toto řešení fungovalo poměrně dlouho, ale nyní se kvůli změně klimatu dostává na své hranice.
Jaké vidíte mezi evropskou legislativou a českou praxí v oblasti lesnictví hlavní rozpory nebo nedorozumění?
Evropa, ačkoli je malý kontinent, je velmi rozmanitá, ať už klimaticky, geograficky nebo kulturně. Co funguje v jedné zemi, může být nemyslitelné v jiné. V souladu s tím existuje na evropské úrovni mnoho výzev. Mám na mysli tolik diskutované nařízení EUDR, EU Biodiversity Strategy 2030, 2040 Climate target, LULUCF, Nature Credits, Forest Monitoring a tak dále. V tom všem je pro mě velmi důležité chránit zájmy českých a evropských vlastníků lesů a zdůrazňovat obrovský význam hospodářských lesů s optimalizovaným přírůstem.
Trendy, které se objevují v celé Evropě a vedou k „ochraně“ lesů a jejich změně způsobu hospodaření, jsou možná jedno z největších nedorozumění v našem sektoru. Protože udržitelná produkce, zejména výrobků z pilařské kulatiny, která dlouhodobě ukládá CO2, má v boji proti změn ěklimatu velký význam a o tom by se mělo jasněji informovat.
Česká republika, stejně jako všechny země bývalé Svaté říše římské, mají přinejmenším od dob Marie Terezie velmi přísné lesnické zákony. Toto se dodnes nezměnilo, ačkoliv bylo často aktualizováno. Současná novela zákona, která v praxi skutečně mnoho věcí zjednodušuje a vylepšuje, zatím není dokonalá. Pro mě dosud nebyly dostatečně vyřešeny otázky, jako je například přenos sadebního materiálu a využití „cizích“ druhů dřevin při obnově lesních porostů. „Cizí“ dávám do uvozovek, protože například nejstarší fosilní nálezy douglasky, o které se v této souvislosti často mluví, se nacházejí v údolí řeky Inn v Rakousku a celý svět je v konečném důsledku jeden ekosystém. Domnívám se, že při přenosu sadebního materiálu je stále povinná extrémní regionalita. To se mi v současné situaci zdá naprosto nelogické vzhledem k tomu, že víme, že se klima mění. Proč nesmíme sázet stromy z jiných regionů s podobným klimatem?
Neměli bychom se zaměřit na rozmanitost a nejlepší semena místo regionálních „čistokrevných“ semen druhů dřevin, kterým se zde již přestává dařit? Dále zákon o myslivosti, je v současné situaci zastaralý a nepružný. Aby se lesy mohly přizpůsobit novému klimatu, je velmi důležité prosadit změny jako např. minimální velikost honiteb, jiný způsob mysliveckého plánování atd.
Populace spárkaté zvěře v České republice je v mnoha oblastech výrazně vyšší a brání přirozené a druhově rozmanité obnově lesů. Lov je samozřejmě pro mnohé velmi emotivní záležitostí a zájmy myslivců a vlastníků lesů jsou často v rozporu.
Zde však musíme upřednostnit fungování ekosystému před lovem trofejí, protože bez fungujícího ekosystému nakonec nezbude nic, včetně lovu. Doufám, že zde brzy dosáhneme kompromisu, který bude přijatelný pro všechny.
Jak důležitá je podle vás spolupráce mezi vlastníky lesů v různých evropských zemích?
Spolupráce je nesmírně důležitá. Sdílení osvědčených postupů je užitečné pro všechny. Zvláště když bojujeme za společnou věc: ochranu našich lesů.
Kde vidíte největší příležitosti pro posílení postavení soukromých vlastníků lesů – a to jak na národní, tak evropské úrovni?
Jak již bylo zmíněno výše, měli bychom se snažit zdůraznit důležitost naší práce v hospodářských lesích a sdělit to okolnímu světu. Hospodářské lesy jsou často vykreslovány jako zlo spojené s drancováním přírody. Udržitelné lesnictví, jak je praktikováno v našich zemích, dosahuje pravého opaku. Zajišťuje trvalý lesní ekosystém se všemi mimoprodukčními funkcemi a zároveň je důležitým ekonomickým odvětvím a vytváří pracovní místa pro mnoho lidí. O tom bychom měli mluvit, nejenom na národní, ale i na evropské úrovni.
Můžete nám přiblížit váš lesní majetek? Kde se nachází, jak je velký a jakým způsobem v něm hospodaříte?
Náš restituovaný majetek se nachází v okolí Lomnice v Jihomoravském kraji a kolem Luhačovic ve Zlínském kraji. Naše lesy pokrývají přibližně 3 000 hektarů a jsou rozděleny téměř přesně z poloviny mezi dvě LHC. Od roku 2017 pomalu převádíme lesy, které byly do roku 2016 konvenčně obhospodařovány pasečným způsobem, na lesní hospodaření přírodě blízkým způsobem. Naším dlouhodobým cílem je smíšený trvalý les s alespoň třemi věkovými stupni. Byli jsme však také silně postiženi kůrovcovou kalamitou z let 2019–2021 a v souvislosti s tím nám vzniklo přibližně 350 hektarů holin. I tato katastrofa však nabídla příležitost: snížili jsme stavy spárkaté zvěře, dosud jsme vysadili přes 2 miliony sazenic a pracujeme na tom, aby se v každém porostu našeho lesa vyskytovalo alespoň pět druhů dřevin. Zaměřujeme se také na hospodaření s vodou, kterou se snažíme v lese zadržet. V souladu s tím upravujeme naše cesty a vytváříme stovky tůní. Je před námi ještě spousta práce, ale první úspěchy jsou již viditelné, a to zejména díky práci lesního správce a našich čtyř revírníků.
Zažil jste osobně nějakou situaci, kdy evropská politika pozitivně či negativně ovlivnila rozhodování o vašem lese? Pokud ano, jak jste na to reagoval?
Evropská politika samozřejmě ovlivňuje i naše lesy. Jak z hlediska výše zmíněných celoevropských předpisů, tak i v každodenním provozu. Evropské lesnické odvětví je důkladně propojeno, ať už jde o pily, technologie, dopravu nebo know-how. V neposlední řadě mají velký význam pro náš sektor a naše podnikání evropské dotace, ať už na výstavbu lesních cest, nákup lesní techniky atd., Evropská unie je jedním z největších výdobytků naší doby; není dokonalá, ale všichni z ní máme obrovský prospěch. Místo stěžování si na věci, které nefungují, bychom měli konstruktivně pracovat na jejich zlepšení. Přesně o to se budu jako český zástupce v CEPF snažit.
