Můžete se našim čtenářům v krátkosti představit?

Narodil jsem se 17. prosince 1986 do rodiny lesníků a v lese jsem chtěl pracovat odjakživa. Absolvoval jsem Střední lesnickou školu v Hranicích a následně pokračoval ve studiu na Lesnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Ještě během studií, v roce 2007, jsem nastoupil do Obory Radějov, kde jsem pracoval jako správce obory. V letech 2009 až 2015 jsem zároveň zastával funkci předsedy představenstva společnosti Leoš Novotný, a.s. V roce 2015 jsem nastoupil do společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o., kde pracuji dodnes. Nejprve jsem působil jako referent pro myslivost a ochranu lesa, později jsem byl jmenován vedoucím odboru lesního hospodářství, výrobním ředitelem společnosti a poslední čtyři roky působím na pozici jednatele. Jsem ženatý, mám dvě děti a lovecky upotřebitelného psa. Mezi mé koníčky patří myslivost, četba, cestování a turistika.

S jakými výzvami a úkoly se aktuálně potýkáte na lesním majetku a jaké jsou jeho charakteristiky?

Spravujeme lesní majetek o výměře 42 100 ha PUPFL, který patří celkem 13 církevním subjektům. Z 99 % je ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, zbytek tvoří lesy farností a Arcibiskupského kněžského semináře. Jedná se o největší nestátní lesní majetek v ČR a jeden z největších ve střední Evropě. Náš majetek zasahuje do pěti krajů (Olomouckého, Zlínského, Jihomoravského, Pardubického a Moravskoslezského), přičemž většina se nachází na střední a severní Moravě.

Organizační strukturu společnosti tvoří ústředí se sídlem na Svatém Kopečku u Olomouce, které se dělí na čtyři úseky (výrobní, obchodní, ekonomický a správní), a dále osm organizačních jednotek – šest polesí, pila Vápenná a středisko služeb. V rámci polesí máme pozice vedoucího polesí, technika, hajného a adjunkta. Celkem spravujeme 46 lesnických úseků s průměrnou výměrou 915 ha.

Spravovaný lesní majetek se rozkládá v nadmořské výšce od 185 m n. m. v lužních lesích u Kroměříže až do 1325 m n. m. v okolí Malého Dědu v Jeseníkách a zasahuje do 10 PLO. Současné plošné zastoupení dřevin činí přibližně 53 % jehličnatých a 47 % listnatých dřevin. Těžba se pohybuje ročně kolem 280 tis. m³, provádíme okolo 1000 ha probírek do 40 let a 600 ha prořezávek ročně. Podíl přirozené obnovy se nám daří stále navyšovat a v posledním roce dosáhl 35 %. Pro obnovu využíváme více než 20 druhů dřevin. Převaha umělé obnovy v předchozích letech byla způsobena především kalamitními těžbami. Spravujeme celkem 12 vlastních honiteb. Myslivost provozujeme ve vlastní režii v rámci 10 honiteb na ploše 42 221 ha, především proto, abychom udržovali rovnováhu mezi stavem zvěře a prostředím, ve kterém žije. Dvě honitby jsou pronajaty cizím subjektům.

Dále provozujeme ve Vápenné vlastní pilu s ročním pořezovou kapacitou cca 55 tis. m³ při dvousměnném provozu, tři štípací centra, čtyři odvozní soupravy, harvestorový uzel s trakčním navijákem, procesorovou lanovku, tři traktory a lesní školku pro vlastní potřebu. Většinu prací zajišťujeme dodavatelsky, převážně prostřednictvím OSVČ.

Náš majetek, stejně jako celá severní Morava, byl v minulých letech výrazně postižen kůrovcovou kalamitou, během níž jsme za 6 let vytěžili téměř 4 miliony m³ dřeva a zalesnili skoro 30 mil. ks sazenic. Bohužel jsme byli nuceni vytěžit podstatnou část našich zásob v dospělých smrkových porostech. Díky

nasazení našich zaměstnanců se nám podařilo veškerou napadenou hmotu zpracovat a většinu holin úspěšně zalesnit.

Církve čekaly na vydání svého historického majetku, který jim stát po roce 1948 znárodnil, neskutečně dlouho. Jak vypadá situace dvanáct let od nabytí účinnosti zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi? Přetrvávají problémy s předáváním majetku oprávněným osobám? Jaké? O jaký rozsah se zhruba jedná v případě lesů?

Vydávání historického majetku církvím u některých vlastníků probíhalo několik let a představovalo náročný proces, který v určitých případech vyústil i v soudní řízení. V současné době byla většina majetku vydána, přičemž podíl dosud nevyřešených žádostí tvoří pouze zanedbatelnou část celkového objemu požadovaného majetku. Evidovaný počet soudních sporů i žádostí o vydání adresovaných povinným osobám se pohybuje již pouze v jednotkách případů, přičemž jde převážně o pozemky s maximální rozlohou několika hektarů, v některých případech i o zcela nepatrné plochy.

Co vnímáte jako největší výzvy a ohrožení pro hospodaření v nestátních lesích v budoucnu?

Jako jedno z největších ohrožení pro lesnické hospodaření vnímám snahu o rozšiřování bezzásahových území v naší hustě osídlené kulturní krajině. Ačkoliv chápu význam ochrany přírody a podporuji zachování lokalit, kde není intenzivní hospodaření vhodné, považuji za důležité najít rovnováhu mezi ochranou přírody a aktivní péčí o lesy, která zajišťuje jejich stabilitu a odolnost. Někdy se však zdá, že existují snahy přetvořit střední Evropu v jakousi malou Amazonii nebo evropský Yellowstone, což může být v naší krajině obtížně realizovatelné, a ne vždy smysluplné. Bylo by proto vhodné vést otevřený dialog, který zohlední jak potřeby ochrany přírody, tak praktické aspekty lesnického hospodaření a specifika našeho prostředí.

Z hlediska hospodaření je samozřejmě nutné přistupovat k lesu udržitelně. Pouze dlouhodobě udržitelné hospodaření je zárukou, že naše krajina bude funkčním ekosystémem, nejen pro veškerou faunu a flóru, která do ní patří, ale v neposlední řadě i pro člověka. Obávám se však, že právě tento poslední aspekt se v dnešní době často vytrácí.

Zemědělství se u nás podobným tlakům často lépe brání, protože jde přece o naši potravinovou bezpečnost (i když to není vždy zcela pravda). V ČR máme příliš velký podíl státních lesů, a je těžko představitelné, že by se jejich zástupci veřejně vymezili proti státní lesnické politice. Podíl nestátních vlastníků lesů je menší, a tak je lesní hospodářství bohužel často obětováno.

Tento přístup s sebou může nést riziko nenaplnění očekávání veřejnosti, zvýšeného zatížení veřejných rozpočtů a oslabení konkurenceschopnosti. Je důležité si uvědomit, že udržitelné hospodaření nejprve vytváří hodnoty, které lze následně využívat – obrácený postup není dlouhodobě funkční. Bylo by proto vhodné, aby o těchto otázkách rozhodovali lidé s hlubším porozuměním principům hospodaření a jeho dlouhodobým dopadům.

V čem vidíte největší význam a potenciál SVOL?

SVOL je v ČR nejsilnější organizací sdružující nestátní vlastníky lesů. Její existence, ač se to možná mnohým nezdá, je zásadním přínosem pro všechny vlastníky lesů. SVOL je totiž přirozeným partnerem pro všechny instituce při jednáních a při zastupování či prezentaci zájmů lesníků.

Občas slýchám od některých členů, že by SVOL měl dělat spíše tohle, nebo tamto. Jindy zase nesplnil zcela jejich očekávání. Jen si ale představte zastupovat zájmy vlastníků lesů s rozlohou od jednoho po tisíce hektarů, nebo vlastníka lesa na HS 19 a 13. Každému musí být jasné, že každý takový člen má jiné problémy i jiná očekávání ohledně způsobu a intenzity jejich řešení.

Přesto jsem přesvědčen, že SVOL má velmi důležitou a nezastupitelnou úlohu i důvěru svých členů. Členství každého, i malého vlastníka lesů, je důležité, protože počet členů legitimizuje požadavky organizace, která je zastupuje. Tohle je nutné mít na paměti.

Na řešení kterých stěžejních témat chcete ve SVOLu navázat? Jaké jste si stanovil osobní cíle?

V rámci republikového výboru SVOL působím již delší dobu. Aktivně se věnuji především oblasti subvencí pro lesní hospodaření a legislativě. V současné době je nutné dotáhnout novelu lesního zákona, která se nás jako vlastníků lesů nejvíce dotýká zejména kvůli různým snahám o pozměňovací návrhy směřující k omezení hospodaření vlastníků lesů nebo k rozšiřování našich povinností (v době rozhovoru byla novela lesního zákona ve druhém čtení). Zejména k ministerstvem dopravy navrhovanému pozměňovacímu návrhu o přenesení odpovědnosti za ochranná pásma podél liniových staveb v lesích jsme absolvovali několik jednání. Také očekávám, že bude potřeba se znovu věnovat novele zákona o myslivosti, protože aktuální návrh obsahoval příliš mnoho kontroverzních ustanovení a velmi pravděpodobně ve stávajícím znění touto sněmovnou neprojde. Bez hledání společného řešení s hlavními aktéry není možné novelu realizovat, což byla pro vlastníky lesů bohužel promarněná příležitost.

Jak často se při svém vytížení dostanete do lesa a čím Vás osobně les nabíjí?

Ne tak často, jak bych si přál. Vnímám, že mým posláním je hledat rovnováhu mezi očekáváními vlastníka, zaměstnanců, dodavatelů prací nebo třeba i návštěvníků lesa. Není to vždy jednoduché a nikdy to není jednotvárné (smích). Nejvíce mě nabíjí dobře odvedená práce. Když se procházím po jakémkoliv lesnickém úseku a vidím, jak se kolegům daří obnova lesa, výchovný zásah nebo třeba natřené zábradlí na mostku u lesní cesty, mám z toho radost. Je skvělé vidět, že za námi zůstávají hodnoty. Každý lesník má úžasnou tvůrčí práci, někdy sice náročnou, ale pokud se v ní najde, je to v jeho lese vidět.