ČeskyEnglish

SVOL - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Zkušenosti bavorských kolegů se zakládáním douglaskových porostů

Douglaska je citlivá, ale velmi výkonná dřevina, s vysokými přírůsty. U mnoha vlastníků lesů je aktuálně považována za strom budoucnosti. V souvislosti se změnami a kolísáním klimatu se dostává smrk, dosud považovaný za „živitele“, pod tlak. Lesníci proto hledají smysluplnou alternativu.  Douglaska je v tomto smyslu považována již dlouhá léta za zdomácnělou dřevinu. Má oproti smrku vyšší toleranci vůči suchu.

Douglaska nemá ráda extrémy

Douglaska pochází ze Severní Ameriky. Doma je na celém spektru stanovišť ve smyslu nadmořské výšky – od přímoří až do vysokých hor. V Bavorsku jsou pro její kultivaci rozhodující klimatické podmínky stanoviště srovnatelné s místem jejího původu. Ke kultivaci v Bavorsku se upřednostňují provenience vyžadující dlouhou vegetační dobu bez výrazných period extrémního tepla a sucha a současně i mírnou zimu, chudou na mrazy. Tam, kde se spojí horko a sucho, nedostatkem vody trpí. V chladnějších horských polohách je nedostačující délka vegetační doby a následující mrazové škody.

Jinými slovy: Kde je nyní při klimatické změně stanoviště pro smrk již nyní příliš suché, lze předpokládat, že v případě dalšího zvyšování teplot by měla i douglaska potíže, na druhé straně by se v současných chladnějších polohách pro její pěstování zlepšily podmínky v budoucnu.

Douglasku bychom neměli sázet na těžké hlíny, čisté vápencové půdy a do vlhkých inverzních poloh. Co se týče živin, nemá zvláštní nároky. Je nutno respektovat současné typologické zařazení, ale předpokládaný vývoj klimatu v budoucnu by měl být zohledněn.

Kvalita sazenice a zasazení zajišťují úspěšný další vývoj

To, co platí pro všechny druhy sazenic – totiž zdravý, silný materiál správného genetického původu –, má u douglasky zvláště veliký význam. V dospělosti obrovitá dřevina je v první fázi při založení velmi citlivá na proschnutí. Proto sadba nesmí v žádném případě proschnout, ani při transportu, ani při manipulaci na ploše, a musí být rychle vložena do půdy – v ideálním případě za podmračného nebo deštivého počasí. Obalené sazenice jsou z tohoto hlediska výhodnější.

Zda sázet v časném jaru nebo na podzim, se vedou významné spory. Velmi záleží i na počasí po výsadbě. Douglaska potřebuje určitý čas k obnovení funkce příjmu vody v nejtenčích kořenech. Při pozdější sadbě na podzim je zde nebezpečí vytranspirování v zimním období. Velikost jamky musí odpovídat vyspělosti sazenice. Deformovaný kořenový systém při výsadbě nebo ve školce vede k snížení stability již v prvních letech po výsadbě.

Smíšení a ochrana po výsadbě jsou nezbytné

Doporučuje se výsadba 2000 až 2500 jedinců na hektar (odpovídá sponu 2x2 m). Je potřebné se vyhýbat velkoplošné výsadbě čistých douglaskových porostů. Jako ideální se doporučuje skupinová obnova   0,2-0,5 ha, douglaska jako příměs k listnáči. Dále se doporučuje doplnění mezer v zmlazení listnáči douglaskou.

Douglaska bohužel trpí významným poškozováním vytloukáním kmínku srnčí zvěří. Bez účinné ochrany se neobejdeme. Okus nepřesahuje obvyklý rozsah u ostatních dřevin. Douglaskové výsadby jsou atraktivní pro poškození klikorohem. Kůrovec není dosud pro douglasku výrazně ohrožujícím škůdcem. Je otázkou, zda při vyšším zastoupení v porostech jako u jiných dřevin, nezdomácní další škůdci z rostlinné nebo živočišné říše i u douglasky.

Zkušenosti s prostorovým uspořádáním douglasky ve směsích je nutno na jednotlivých stanovištích v praxi rozvíjet.

Kateřina Fottner,  Bayerische Waldbauernschule Kelheim/Goldberg
Waldbesitzer, odborný časopis Svazu bavorských vlastníků lesů (č. 1/2022)

Z originálu přeložil Josef Vovesný

Obrázek