ČeskyEnglish

SVOL - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Jak to vidím já (17. díl) Ing. Jaroslav Šebek z ASZ: Půda je bohatstvím každého státu

Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, Ing. Jaroslav Šebek, v rozhovoru přibližuje vznik a motivaci spolupráce ASZ se SVOL, cíle společného postupu a přidává i slovo z praxe drobného zemědělce. Proč on sám musel rodinný les prodat?


Asociace soukromého zemědělství ČR byla založena v roce 1998. Představte, prosím, její priority a činnost čtenářům Zpravodaje.


Asociace vznikla v roce 1998 vyčleněním významné části soukromých zemědělců z Agrární komory, neboť už téměř před čtvrtstoletím bylo jasné, že rodinné farmy a soukromí zemědělci by ve stínu velkých družstev těžko prosazovali své zájmy. Ukázalo se, že šlo o zcela správný krok a dnešní ASZ ČR, která zastupuje 7500 členů převážně z rodinných farem, jež hospodaří po celé České republice v rámci samostatných 51 regionů a spolků. Činnost Asociace vychází z důsledného respektování selských tradic a z hlubokého přesvědčení o perspektivnosti rodinných farem jako základu moderního zemědělství a živého venkova. Prioritami Asociace je především trvale udržitelné a multifunkční zemědělství, které je plně produkční a zároveň šetrné k životnímu prostředí. Další důležitou prioritou je vytvoření podnikatelského prostředí, které umožňuje rozvoj schopných podnikatelů na venkově. Pomáháme tak tvořit živý a ekonomicky nezávislý venkov.

Kde nebo v čem se protínají aktivity ASZ a SVOL, kdy a jak začala spolupráce obou organizací a jak se postupně vyvíjela?

Protínající aktivy ASZ a SVOL velmi výstižně vyjádřil místopředseda SVOL Richard Podstatzký v tiskové zprávě: „Členové ASZ a SVOL prošli velmi podobným vývojem“. Zrestituovali mnohdy zdevastované majetky po svých předcích, vrátili se na venkov, a snaží se zvelebovat majetek a krajinu, ve které žijí. Obě organizace pojí společná témata, která se týkají našeho životního prostředí a způsobu hospodaření v krajině. Osobně to vidím tak, že naše spolupráce je naprosto přirozená, předpokládatelná a dokonce nezbytná – tak jako zemědělská půda je přímo ovlivňována okolním lesem či vodní plochou či jinou krajinou a nemůže bez ní fungovat, tak i my v rámci našich organizací těžko budeme dlouhodobě fungovat, aniž bychom diskutovali naše konání a sdíleli vzájemně naše aktivity.

Obrázek

ASZ a SVOL podepsaly začátkem tohoto roku memorandum o vzájemné spolupráci. Jak ze svého pohledu hodnotíte důležitost a možné přínosy takového kroku?

Jsem opravdu velice rád, že došlo k uzavření tohoto memoranda, které vlastně jen formalizuje či ukotvuje onu výše popsanou symboliku ve smyslu v přírodě propojených lesů, polí a luk. Naše vzájemná spolupráce sahá již mnoho let zpět, nicméně většinou měla spíše charakter samostatných témat a bylo víceméně nahodilejší. Nyní jde o to, že jasným nastavením a odsouhlasením vzájemných priorit vytváříme prostor pro koordinovanou spolupráci, která může nést výsledky v mnohem strategičtějších tématech, jež vy i my řešíme. Věříme, že SVOL nebude mít problém s podporou modelu rodinné farmy, který je pro nás nosný a naše ASZ ČR bude připravena dále rozvíjet podporu soukromým vlastníků lesů a bude se tak vzájemně dít systematickou cestou. Očekávám, že tak navzájem přispějeme k obecně většímu rozvoji udržitelného hospodaření. Memorandum je určitě zásadní pro budoucí politické vyjednávání především s ministerstvy zemědělství a životního prostředí. ASZ a SVOL zastupují široké členské základny, a proto mezi politickou i širší veřejností budou mít na základě tohoto spojení ještě silnější hlas, který například využijí k prosazování změn zastaralých či neefektivních zákonů a nařízení.

Která tři témata očekáváte, že budou ze společného pohledu vlastníků zemědělské půdy a vlastníků lesů – v roce 2022 klíčová?

V první řadě určitě novela mysliveckého zákona. Neboť současná situace s přemnoženou lesní zvěří je již neúnosná a je třeba ji neodkladně řešit. Například jelenů sika je v českých lesích osmkrát více a jelenů evropských patnáctkrát více, než by jich podle zákona mělo být. O černé zvěři ani nemluvě. Zvěř způsobuje obrovské ztráty jak na nově vysazených lesních porostech po kůrovcové kalamitě, tak na polích zemědělců. Dochází tak ke zpomalení obnovy lesa a velmi výraznému navýšení nákladů lesních správy. A zemědělci přichází o svoji produkci a většinou nemají ani nárok na jakoukoliv kompenzaci – vždy záleží na domluvě s myslivci, kteří mnohdy ani nepřipouštějí, že je něco někde systémově špatně. A ono prostě je – model lidové myslivosti je dávno mrtvý a naprosto mimo současné společenské dění a je třeba urychleně připravit nový model, který bude životaschopný a bude vycházet zejména z respektování vlastnických práv vlastníků půdy a lesů a vedle toho i lesníků a zemědělců. Pouze tento model doplněný o odborné slovo a přirozeně silnou pozici myslivců, která ale již nadále nemůže být kategorická, má skutečnou budoucnost. Těší mne, že zde ASZ i SVOL již po dva roky vyvíjejí v propojení s dalšími osmi důležitými nevládními organizacemi konkrétní aktivitu a prosazují vyloženě zcela kompromisní a i pro současné myslivce velmi vstřícný návrh novely zákona o myslivosti. Mnozí naši sedláci jsou současně myslivci, přesto bohužel stále narážíme na obrovský odpor především ze strany ČMMJ, který ovšem považujeme za naprosto zbytečný a ve výsledku i myslivecké veřejnosti škodlivý. Věci se v této oblasti prostě musí změnit a není pochyb, že se měnit také budou. Kdo to nepochopí, bude nejspíše nakonec předmětem změny sám a nemusí ji pak mít zcela pod svou kontrolou.  Nejde nám o žádnou revoluci ani o nějaké úzké zájmy – vlastníci půdy a hospodáři jen musí mít adekvátní podíl na myslivosti.
Dále ze společného pohledu vidíme jako důležité pracovat na změně v lesním zákoně, který by měl do budoucna směřovat k rozvoji trvale udržitelného lesního hospodaření. Předpokládám, že zde budeme respektovat a podporovat postoje SVOL. Mnozí naši členové jsou zároveň vlastníky lesů a řada z nich na nich i v řádu stovek hektarů lesnicky hospodaří. Zde možná ještě o něco více než v zemědělství musí platit, že les musí být spravován velmi odpovědně s velmi dlouhou perspektivou a to jak v otázce environmentální tak i hospodářské. Jedno bez druhého prostě dobře nefunguje a nelze si to ani jinak představit. Lesní zákon vnímáme jako příliš byrokratický a přísný, který ve svém důsledku zamýšlených cílů v lesním hospodaření stejně nedosahuje. Jsme pro větší uvolnění podmínek a větší manévrovací možnost rozhodování vlastníků podle jejich dané situace.
Třetím dlouhodobým tématem bude řešení dopadu klimatické změny – sucha, které se týká lesní i zemědělské krajiny. I když máme za sebou relativně příznivé roky, současná zima prozatím nebyla na srážky příznivá a predikce srážek pro tento rok jsou velmi skeptické. Proto je třeba nadále prosazovat udržitelná opatření v krajině v boji proti suchu – ať už je to obnova lesů, druhová rozmanitost stromů a plodin, budování tůní a rybníků a krajinných prvků, pásové střídání plodin, meziplodiny, či například hledat různé další „nové“ (byť zatím jen okrajové) varianty například agrolesnických systémů na zemědělské půdě. S tím se pojí i potřeba nových plošnějších finančních podpor pro vlastníky lesů, které určitě budeme se SVOL společně podporovat.

Obrázek

Lesy jsou jedním ze zásadních faktorů pro udržení vody v krajině.  Současně je pro správnou funkci krajiny a ochranu půdy před vodní a větrnou erozí určující způsob hospodaření na zemědělské půdě. Lesní zákon v Česku patří k nejpřísnějším v Evropě, potažmo na světě. Jak v tomto kontextu hodnotíte tzv. protierozní vyhlášku, která nabyla účinnost od 1. července loňského roku?

Protierozní vyhláška je určitě správným krokem. Půda je jeden z nejcennější přírodních zdrojů a určitým bohatstvím každého státu. V našem časovém horizontu je to neobnovitelný zdroj, kterého si musíme vážit a chránit ho. Míra eroze je velmi alarmující a bohužel je to převážně výsledek průmyslového přístupu ke krajině.
Na dnešní podobě protierozní vyhlášky jsme se významně podíleli a podařilo se nám odblokovat nefunkční patový stav mezi resorty MŽP a MZe, které nebyly schopné se několik let dohodnout. Jsme velice rádi, že znění vyhlášky nyní směřuje k řešení až skutečně vzniklé eroze a ne k alibistickému byrokratickému molochu, který měl zasáhnout úplně všechny zemědělce bez ohledu na to, jak se skutečně k půdě chovají a jaká situace se odehrává na jejich pozemcích. Jsme pro razantní postihování špatného hospodaření, ale jsme zásadně proti zavádění jakýchkoli plošných povinností. Naštěstí přijatá vyhláška je podle našeho názoru velmi rozumným řešením a nyní uvidíme, jak pečlivě budou v dalších letech zemědělské podniky protierozní opatření aplikovat na své rizikové pozemky. Problematické půdy mají být kontrolovány příslušnými orgány ochrany zemědělského půdního fondu. Otázkou také bude, jak časté a přísné budou případné sankce. Nicméně správný zemědělec, který své pozemky zná, protierozní opatření dělá sám od sebe přirozeně, tak jak mu radí selský rozum. To dokládá například program ASZ ČR Pestrá krajina, ve kterém jsou každoročně oceňovány produkční farmy bez ohledu na svou velikost či zaměření a které kromě zemědělské produkce aplikují na své pozemky mnohá protierozní opatření prospěšné pro krajinu. 

V nedávném televizním vystoupení jste uvedl, že nová podoba Strategického plánu SZP částečně narovnává dlouhodobé znevýhodnění malých a středních zemědělců u nás. V čem konkrétně?

Zcela nepochybně došlo k několika změnám, které jsou sice malým, nicméně jasným začátkem nového přístupu vůbec v uvažování, jak má vypadat systém přidělování dotací a od roku 2023 už nebudou malé a střední podniky tolik znevýhodňováni oproti velkým mnohatisícovým subjektům. Konkrétně se podařilo nastavit redistributivní platby z původních 10 na 23 procent z celkové částky na přímé platby – laicky to znamená, že na prvních 150 hektarů dostanou všichni zemědělci více peněz, a tím se vyváží nepoměr, který doposud setrvával. Velké podniky dostávali na provozních podporách dle oficiálních údajů FADN až o 2000 Kč na hektar více a nový Strategický plán toto přeci jen trochu lépe balancuje. Dále se podařilo zastropovat investiční dotace na 30 milionů, aby podpory nebyly vyčerpány úzkým okruhem největších subjektů, což byla častá praxe posledních let. Dále se podařilo zajistit míru kofinancování Programu rozvoje venkova (PRV) na úroveň 65 procent (z původních 35 %), v PRV tak bude o cca 12 miliard více.
Mrzí nás však útoky z vedení našich partnerských nevládních organizací jako je Agrární komora či Zemědělský svaz, a „supervelkých“ zemědělců, kteří svým jednáním téměř vyhrožují veřejnosti až kolapsem zemědělství a nedostatkem potravin. Z důvodu změn v tomto plánu ale nic takového nehrozí, ba právě naopak - jedná se o změny, které mohou alespoň přibrzdit rozvoj negativních trendů, proti kterým do současnosti nebyly a vlastně stále nejsou žádné obranné mechanismy. Mám na mysli zejména další snižování vlivu zemědělského sektoru, podléhání stále užším a stále mocnějším agrobyznysovým skupinám, které nemají s potřebami a obecně s životem na venkově nic společného. Dále mám na mysli skupování zemědělských podniků zahraničními hráči, což je skutečné ohrožení potravinové bezpečnosti i soběstačnosti. Právě v případě většího množství lokálně a generačně ukotvených rodinných farem toto nebezpečí nehrozí. Nepravdivé argumenty a kalkulace jsme i s novým vedením MZe jasně vyvrátili a prokázali, že Strategický plán účelově nachystaný za ministra Tomana by naopak drtivou většinu zemědělců jasně poškodil. Je třeba, aby si všichni uvědomili, že evropské zemědělské dotace jsou zcela odpojené od produkce a jejich smysl spočívá jinde. Navíc šikovný i větší zemědělský podnik může dle nové dotační politiky dostávat naopak více peněz než doposud a to zejména prostřednictvím druhého pilíře SZP – to ovšem předpokládá jeho větší aktivitu směrem k tomu, co společnost požaduje, tj. změny v krajině a celkově k přístupu, za jakou environmentální cenu se zemědělství dělá. My tvrdíme (a máme pro to mnohé konkrétní faremní příklady), že zemědělství provozované modelem klasických rodinných farem naopak životní prostředí zcela přirozeně zlepšuje.

Majetky, kde vlastník hospodaří na poli i v lese, nejsou výjimkou. Jak se v ASZ díváte na finanční podporu hospodaření v lese? Je podle Vás odpovídající významu lesa pro společnost?


Ano, dokládají to i naši kolegové v ASZ – řada z nich má vedle vlastnictví polí také na vlastnických listech les. Většinou je to však v rámci jednotek hektarů nebo jejich nižších desítek. Nicméně i u nás se najdou větší hospodáři v lese v řádech stovek hektarů. Obecně bohužel platí, že situace není dobrá ani u jedné z těchto kategorií. Nicméně je prostě faktem, že menší zemědělci, stejně jako menší vlastníci lesů byli trvale politikou resortu i celkovým byrokratickým nastavením dlouhodobě znevýhodňováni a prakticky s nimi není vůbec do budoucna počítáno. Podle našich informací převážná většina menších vlastníků lesů nedostává finanční podporu a je to především v důsledku nesprávně nastavených podmínek na MZe, ale i obecně spletité byrokracii napříč legislativou. Než se v daném dotačním opatření běžný vlastník zorientuje, udělá to radši ve své režii, což ale pochopitelně bude mít nákladový dopad na jeho podnik a zřejmě nebude takto postupovat v nějakém nadstandardním řešení. Téma dostupnosti podpor a namnoze asi i smysluplnosti jejich podmínek je určitě to, co bychom určitě velmi rádi řešili s vámi ve SVOL.  Nebudeme si ale zastírat ani častý nezájem malých vlastníků o svůj majetek – ztráta vztahu k majetku je velkým problémem i v zemědělství. Zajímavou myšlenkou, kterou jsme podpořili také v rámci vaší petice, bylo vytvoření tzv. službových spolků pro tyto vlastníky. Rádi se ale budeme s vámi podílet na všech námětech, které povedou ke zlepšení situace všech kategorií vlastníků.

Sám pocházíte ze sedlácké rodiny a peripetie péče o majetek vaší rodiny v Podřipsku v podstatě ilustruje chod dějin. Můžete historii majetku shrnout?

Ano, takzvaně „ze selského“ je vlastně celá naše rodina i prakticky všichni naši příbuzní, kteří také měli rodinné usedlosti v okolí na Litoměřicku a byli postiženi násilnou kolektivizací. Konkrétně náš statek na Roudnicku patřil mezi ty, kde došlo k uložení nesplnitelných povinných dodávek, vykonstruovanému procesu, po kterém náš děda skončil v uranových dolech v Jáchymově vlastně jen za to, že vlastnil rodový statek. Všichni ostatní z rodiny byli vystěhováni do Podlesí na Šumpersku a nesměli se pod pokutou vrátit do rodné obce až do roku 1989. Následně hned jak to bylo možné, můj otec požádal o vrácení gruntu a začali jsme od píky, protože úplně celý areál byl totálně zničený po činnosti JZD.
Naše farma patří mezi ty poměrně malé v rámci struktury českého zemědělství, nicméně je plným živobytím pro celou naši rodinu a vzhledem k řadě dalších našich souvisejících aktivit i příležitostí pro dva zaměstnance. Naše farma na Roudnicku má 40 hektarů. Věnujeme se ovoci, zelenině, jejich zpracování, prodeji ze dvora, velmi se věnujeme agroturistice, včetně chovu koní a domácím rukodělným výrobkům. Zkrátka vsadili jsme již dávno raději na vyšší přidanou hodnotu naší produkce či služeb než na jejich množství.

Patřil nebo stále patří k němu také les? A proč ano/ne/už ne?

Ke statku patřilo asi 9 hektarů převážně listnatého lesa. Abychom vůbec měli na obnovu našeho statku, postupně jsme ale část prodali nebo vyměnili za zemědělskou půdu, kterou jsme potřebovali více. Vedly nás k tomu ale i další důvody, kterými bylo to, že jsme tuto práci prostě již nebyli schopní zvládnout. Rozhodně nás tato situace netěšila, ale nebylo jiné zbytí, protože díky tomuto příjmu jsme mohli pokračovat v rekonstrukci celé usedlosti, na kterou jsme si nikdy nechtěli vzít žádný úvěr.

Jak přistupujete na rodinném zemědělském majetku k hospodaření? Jaké principy uplatňujete? Kam (například do zahraničí) se díváte pro inspiraci?

Hospodaříme konvenčně, ale prakticky například u ovoce minimalizujeme použití pesticidů. Stejně tak postupujeme i u pěstování brambor, kořenové zeleniny nebo česneku, protože jsme zjistili, že to jde a nese to výsledky. V sadu máme jádroviny, peckoviny a mezi nimi řadu různých druhů a odrůd, což nám zajišťuje i plynulost sklizně, kterou si zajišťujeme sami včetně jejího většinového zpracování. Přidaná hodnota naší produkce ovoce i zeleniny je pro nás vůbec klíčová, takže hledáme cesty, jak ji rozvíjet a také odbytovat.
Osobně se bohužel v posledních letech z časových důvodů pro větší zahraniční inspiraci nedostanu, ale pro naše členy ASZ organizuje již dlouhodobě velkou spoustu zájezdů po farmách skutečně po celém světě a kolegové to využívají. Osobně podnikatelskou inspiraci ale vlastně zcela samovolně čerpám z množství setkání a pracovních kontaktů, které díky zastupování ASZ mám, za což jsem také velmi vděčný.