ČeskyEnglish

SVOL - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Jak to vidím já (14. díl) Ing. Jaroslav Semerák:

Dlouholeté působení v republikovém výboru SVOL „proměnil“ Ing. Jaroslav Semerák, jednatel příspěvkové organizace Lesy a parky města Trutnov, ve funkci 3. místopředsedy (za Komoru obecních lesů). "Nejlepší les je druhově i věkově pestrý a má hospodáře," tvrdí. Jaký je jeho pohled na současný stav lesnictví?


Patříte nyní do nejužšího vedení SVOL, ale pojďme se vrátit na samotný začátek Vašeho působení. Kdy jste se poprvé se SVOL setkal a co Vás přesvědčilo ke spolupráci?

Se SVOL jsem se setkal krátce po nástupu na místo technika v tehdy ještě příspěvkové organizaci Lesy a parky města Trutnova v roce 1994. Naše organizace byla již v té době členem SVOLu, v průběhu let jsem se pak účastnil jsem se různých akcí a seminářů. K aktivní účasti ve strukturách SVOLu mě přivedl kolega Radek Charvát v roce 2011, když mne oslovil, zda bych nechtěl pracovat ve výboru regionu a následně i v republikovém výboru. V té době jsem byl již 13 let ředitelem, resp. jednatelem (po transformaci na s.r.o.) firmy a chtěl jsem se aktivně účastnit činnosti SVOLu.

Co si myslíte, že se za tu dobu, o které hovoříte, SVOLu nejvíce povedlo?

Konkrétně to je bezpochyby navrácení vyplácení příspěvků na hospodaření v lesích pod MZe a „kůrovcové kompenzace“. Obecně také fakt, že politici a pracovníci ministerstev MZe a MŽP začali brát SVOL a jeho představitele za partnery pro jednání.

Stojíte v čele obecního majetku Lesy a parku Trutnov – v čem vidíte pro majetky podobné výměry ze strany SVOL v členství největší přidanou hodnotu? Proč je, lidově řečeno, pro obecní majetky „dobrý nápad“ stát se členem SVOLu?


Jako aktivní člen SVOLu, který se snaží hájit zájmy nestátních vlastníků lesa, mám daleko větší šanci, že něco ovlivním na republikové úrovni. Pokud bych chtěl něčeho dosáhnout jako jednatel městských lesů, neměl bych s největší pravděpodobností šanci. Kandidaturu na místopředsedu jsem přijal po delším zvažování a po vyslovené podpoře od svých kolegů  z městských a obecních lesů zastoupených v republikovém výboru. Chci se aktivně účastnit jednání s MZe a ostatními státními orgány ve snaze o zrovnoprávnění lesního hospodářství se zemědělstvím. Například takzvanou „platbou na plochu“ za mimoprodukční funkce lesa. Nebo při stanovení pravidel pro další programovací období SZP. Rád bych se také pokusil o „nastartování“ smysluplných arondací u rozdrobených majetků nebo jejich částí.

Lesnicko-dřevařský sektor zažívá velmi neklidné časy. Co z nich může podle Vašeho názoru vzejít dobrého a na co je nyní potřeba nejvíce se zaměřit?

Současné výrazné rozkolísání cen, ať už předloňská extrémně nízká cena dřeva, nebo její prudký nárůst v loňském roce, není pro dlouhodobé hospodaření a vztahy mezi lesníky a pilaři dobré. Doufejme, že se situace brzy uklidní. Dá se předpokládat, že po vysokých těžbách vyvolaných kůrovcovou kalamitou, dojde ke snížení objemu těžby a tím i k jeho nedostatku na trhu. Tuzemští zpracovatelé budou muset nejspíš „bojovat“ s těmi zahraničními, kteří si v době přebytku dřeva vytvořili přes obchodníky vazby s dodavateli a budou se je nejspíš snažit udržet. Pro nás jako prvovýrobce je v tom určitá šance na narovnání vztahu s odběrateli například při množstevní a jakostní přejímce dřeva.

O jaké principy opíráte svůj vlastní pohled na úlohu lesů a hospodaření v nich v 21. století?

Jsem přesvědčen, že i nadále by měl být v rámci lesního hospodářství kladen důraz na rovnoměrné zastoupení všech tří pilířů – ekonomického, sociálního i environmentálního. Mělo by se pokračovat ve zvyšování druhové pestrosti porostů, ideálně ale řízeně a postupně v rámci jejich běžné obnovy, nikoliv skokově například vyhlašováním dalších bezzásahových území, které má často za následek rychlý rozpad porostů, a to nejen v těchto bezzásahových územích. Při obnově porostů by měla být co největší volnost při výběru dřevin, mělo by být umožněno v maximálně možné míře využívat osvědčené zdomácnělé dřeviny, jako je například douglaska nebo modřín. Stejně tak by mělo být při obnově porostů umožněno používat všechny známé postupy včetně holosečí. Rozdílná stanoviště si vyžadují i rozdílné postupy. Dá se předpokládat, že se změní společenská objednávka na lesní hospodářství. Například budou narůstat požadavky na rekreační využívání lesů veřejností. Je proto potřeba nastavit taková pravidla, aby toto bylo vlastníkovi lesa nějakým způsobem kompenzováno.   

Patříte k mladší generaci lesníků, která se musí vyrovnat s historicky nejrozšířenější kůrovcovou kalamitou. Měl jste někdy pocit, že to vzdáte nebo nutkání změnit profesi?

Ten pocit mě naštěstí ještě nikdy nepřepadl. U nás ta situace není tak dramatická jako na některých majetcích na Moravě nebo na Vysočině, kde se musí vypořádat s těžbami ve výši několikanásobků etátů. A s následnou obnovou lesa na obrovských plochách. Když jsem sledoval vývoj v těchto oblastech a řešil zvyšující se výskyt kůrovce v námi spravovaných lesích, měl jsem samozřejmě velké obavy, jak to dopadne. Naštěstí nám pomohlo počasí a usilovná práce lesního personálu.
O změně profese jsem neuvažoval. Ani po ukončení studia na vysoké škole, kdy kvůli právě probíhající reformě státních lesů nebylo v okolí volné místo THP. Tehdy jsem začal pracovat v lese jako živnostník manuálně a počkal si, až se uvolní vhodné místo v oboru.  Povolání lesníka jsem si vybral už v dětství a zatím jsem tohoto rozhodnutí nikdy nelitoval. Líbí se mi kombinace kancelářské a venkovní práce, možnost ovlivňovat to, jak bude les vypadat. I to, že je to běh na dlouhou trať. Že sklízíme po předcích a sázíme a pěstujeme pro potomky. A měli bychom uvažovat dlouhodobě, neřešit okamžitý efekt. Výsledek práce je většinou vidět s delším časovým odstupem. Ale protože, asi jako většina lidí, rád vidím výsledky své práce co nejdřív, jsem rád, že si tu dlouhodobost v lesnictví mohu kompenzovat při správě příměstských lesů, na nich navazujících parků a i městských hřbitovů, které máme také ve správě. Při rozšiřování příměstských lesů z původních cca 50 ha na dnešních více než 600 ha, z nichž přibližně polovina má takřka parkovou úpravu, jsme řešili jejich zpřístupnění a vybavení mobiliářem se zaměřením na sportovní vyžití. S využitím vhodného terénu se nám podařilo vytvořit prostor vhodný jak pro procházky a relaxaci, tak i pro sport.

SVOL spolupracuje s trutnovskou lesnickou školou. Jak hodnotíte tuto spolupráci a co nejdůležitějšího by si měli budoucí „kolegové“ lesníci ze školy odnést do praxe? Jak se zorientovat v době, kdy staré učebnice tak docela neplatí a nové ještě nikdo nenapsal?

Spolupráci s lesnickou školou vnímám spíš jako její bývalý student a „soused“ přes park než jako člen SVOLu. Se školou spolupracujeme při různých akcích jako například „Do lesa s lesníkem“, při označování dřevin v Městském parku, sloužícím pro studenty jako arboretum, tak i při jeho údržbě. Na městských lesních pozemcích nacházejících se na školním polesí jsme ve spolupráci vybudovali dvě fit stezky vybavené mobiliářem. Pro studenty je podle mě nejlepší, pokud si teorii získanou ve školních lavicích mohou co nejvíce porovnat s praxí. Snad je to uchrání od přílišného podléhání moderním trendům spočívajícím např. v přílišném rozšiřování bezzásahovosti a divočiny, upřednostňování environmentálního pilíře před ekonomickým a sociálním. Snad například pochopí, a s nimi i společnost, že nejlepší ukládání uhlíku je do dřeva, které se využije na výrobky a zůstane tak ve dřevě vázané. A že zjistí, že nejlepší les je les druhově a věkově pestrý, který má svého hospodáře a dřevo z něho je využité jako obnovitelná surovina.

A ještě na závěr dovolte osobnější otázku: Kde to máte v lese nejraději, které konkrétní místo je blízké Vašemu srdci.

Při rozhodování o výběru mého povolání mě hodně ovlivnilo, že jsem od útlého dětství jezdil na chatu do Javořího dolu v Krkonoších, kde otec dělal víkendového správce podnikové chaty. Byl to v podstatě můj druhý domov a rád se vracím, i když mě tam přepadá nostalgie. Posledních dvacet let jezdím pravidelně v létě na dovolenou do České Kanady, kde se mi velmi líbí kombinace lesů se skalkami, luk s kamennými výchozy a rybníků. No a v neposlední řadě je to samozřejmě les, který má naše společnost ve správě, obzvlášť původní část příměstských lesů, takzvaný Lesopark.

Mohlo by Vás zajímat:
Jak to vidím já (13. díl) Ing. Arnošt Buček, ALSOL