ČeskyEnglish

SVOL - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Tak to vidím já (10. díl) Ing. Jiří Svoboda: Větší pravomoci vlastníků zlepší stabilitu lesů

Člen předsednictva SVOL a ředitel LDO Přibyslav komentuje mimořádně náročnou situaci vlastníků lesů a lesníků z pozice člověka z dlouholetými zkušenostmi. Co by ze strany státu nejvíce pomohlo?


Jako odborník jste před kůrovcem ve vašem kraji varoval dlouho dopředu…


Když jsem s tím přišel poprvé, moc lidí mi nevěřilo. Mysleli, že přeháním. Já ale cítil, že průšvih ze severní Moravy co nevidět postoupí k nám. A taky mi bylo jasné, že to kůrovcové dříví jede na Vysočinu, do těch velkých zpracovatelských kapacit, takže byť tady nebylo dramatické sucho, snad jen v roce 2015, kůrovce už je prostě příliš mnoho a zdravotní stav porostů už nehraje zásadní roli. Nemám vůbec radost, že se naplnilo, co jsem říkal. Na Třebíčsku to vybuchlo nejdřív, v roce 2016, a bylo jen otázkou času, kdy to západní větry poženou naším směrem. Nejen že jsme ale neměli žádný plán, věci nabraly takovou dynamiku, že nás všechny překvapuje. Nejsem optimista. Jen jsem v sobě potlačil depresi z toho, že je to bezvýchodná situace. Jsem smířený s tím, že nás kůrovec sežere. Ale je to jako s koronavirem - zpomalit a roztáhnout v čase, aby objemy těžby i zalesňování byly zvládnutelné.

Obrázek

Covid-19 situaci nestátních vlastníků lesů ještě zhoršil. V čem nejvíce se projevil?

Covid měl fatální dopad u příhraničních pil. Třeba do rakouského Retzu, který je pouhé 4 kilometry od hranic se výrazně omezil příjem dřeva. Teď je otázka, co udělá stavebnictví, spotřeba, obrovské množství dřeva z Rakouska jede do Itálie. Rakušanům se nelíbí, že se tam vozí levné české kůrovcové dříví. Takže tlačí na politiky, aby to nějak zatrhli nebo aspoň zredukovali. To jsou všechno věci, které jsme nečekali. Jako když nám před deseti lety do ekonomické krize zafoukaly Kyrill, Ivan a Herwart. Padlo 10 milionů kubíků dřeva v době, kdy ho nikdo nechtěl! Tyhle věci se zkrátka dějí a my se s nimi musíme vypořádat.

Dokázal byste vypíchnout možná jednu dvě věci, které by lesníkům momentálně ze strany státu pomohly?

Je to jednoduché a už to mnohokrát zaznělo. Máme nejpřísnější lesní zákon na světě. A míra odlesnění přitom dosahuje té v rozvojových zemích. Je evidentní, že přísná legislativa sama o sobě problémy vyřešit nebo jim předcházet nedokáže, ba naopak. Zákon nás tak sešněroval předpisy, že nemůžeme reagovat tak, jak je v jednotlivých konkrétních případech třeba. Míra vlastního úsudku a rozhodování je natolik zúžená, že lesní hospodář v podstatě nemá možnost upravit vše podle místních podmínek. Expozice, návětrná strana, závětrná, spodní vody - pokud hospodář nepřijde na konkrétní místo a nerozhlídne se, není schopen smysluplně rozhodnout. Podle tabulek a vyhlášek to prostě nejde. Je třeba pracovat s každým detailem a nezatracovat ani ten smrk. Což my lesníci taky neděláme, sázíme ho dnes v nějakých 50 - 60  procentech, protože máme za to, že má šanci, vždyť tenhle strom dokáže žít od 200 metrů n. m. až na hranici lesa do 1300 metrů. Kdyby lesní hospodáři měli větší prostor, možná bychom nedoputovali do problému, který dnes máme. Ano, sucho je, změna klimatu taky. Ale my jsme si pro katastrofu připravili půdu. Každý nový lesní zákon například prodlužoval věk porostu, kdy se může obnovovat. A teď tu máme obrovské množství starých stromů, které jsou nejnáchylnější ze všech. Nejsou schopné se přizpůsobit změně hladiny spodní vody. Lesy nám zestárly a my jsme zároveň zpomalili rychlost obnovy. Nejstarší porosty jsou první, které kůrovec napadl. A do toho ještě ochrana přírody vstupuje tím, že brání, abychom kůrovce těžili. Takže je třeba liberalizovat lesní zákon, dát větší prostor vlastníkům, což by se mělo odrazit ve stabilitě lesů. Lidé jsou různí, každý bude hospodařit maličko jinak, a tak to má v přírodě být.

Celý rozhovor s Ing. Jiřím Svobodou si můžete přečíst v PDF Zpravodaje SVOL 4. 40. Ke stažení ZDE.