ČeskyEnglish

SVOL - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Jak to vidím já (4. díl) - Ing. Jan Balcar "Můj les a myslivci"

Ing. Jan Balcar velmi výstižně popisuje situaci nestátního vlastníka lesa v souvislosti s přemnoženou spárkatou zvěří. K čemu došel po letech debat s mysliveckým sdružením?

Hned po nabytí platnosti zákona o půdě na počátku devadesátých let jsem usiloval o nabytí lesních majetků patřících mým předkům, které drželi již od 17. století a svou prací a pílí o něj pečovali a   který byl po roce 1948 znárodněn (ukraden).  Lesy patřily mým rodičům i prarodičům  Jedná se o lesy v Pardubickém kraji. První o rozloze 5,5 ha se nachází v okrese  Svitavy a rodičům byl odejmut po roce 1948. Druhý, v okrese  Ústí n. Orlicí, o rozloze 3,5 ha patřil mé babičce a bylo jí odňato užívací právo, což byla další forma znárodnění. Les jsem získal v rámci dědického řízení po sametové revoluci. Drobný les, v mém případě, je tzv. selský les, který zpravidla náležel majiteli zemědělské usedlosti, spolu s polnostmi. Poskytoval majiteli pracovní příležitost i v zimě a byl i možným regulátorem hospodářského výsledku usedlosti, pokud se na polích neurodilo.

K přírodě jsem měl vždy blízko, dětství jsem prožíval na vesnici  a na malém městě. Oba lesy byly ve správě JZD (jednotné zemědělské družstvo) Sloupnice, které se přeměnilo v ZD Sloupnice, s majetkovými podíly členů podle jejich původních zemědělských majetků. Právní uznání mých nároků bylo jednoznačné a rovněž převzetí bylo díky vstřícnosti představitelů ZD bezproblémové.

Obešel jsem oba lesy a začal se o ně starat. Podotýkám, že nemám lesnické vzdělání takže jsem praktické zkušenosti získával. Dělal jsem to vždy s láskou a snahou o péči. Ze začátku jsem netěžil, ale postupně přišla nutnost těžeb. S tím souvisí i následující zalesňování. Obojí bylo nad mé síly a proto jsem jsem si najmul pro správu lesů správce a začal spolupracovat i s odborným lesním hospodářem (OHL), kterého určuje státní lesní správa pro dohled nad plněním zákonných opatření i radou.

Užívací právo mých lesů k myslivosti získalo příslušné myslivecké sdružení, které vytvořilo honitbu sestávající z lesů drobných vlastníků - bývalých rolníků a jejich potomků. Nezajímal jsem se o zákonná práva myslivců, předpokládal jsem, že se bude jednat o spolupráci, ani jsem si neuvědomil, že může dojít ke střetu zájmů, protože obecně vzato myslivci "chtějí střílet" a majitelé udržovat lesy pro jejich celospolečenskou funkci a postupné zpěněžování narostlého dřeva. Prvním nedorozuměním bylo. když jsem představiteli myslivců začal říkat, že zvěř užírá stromky. Dostal jsem odpověď, že je musím natírat proti okusu. Bylo mně divné, proč já musím natírat stromky proti zimnímu okusu. když zvěř v lese není moje. Ale nijak jsem to neřešil a natíral (k tomu viz dále). Později mně předseda utvářejícího se honebního společenství nabídl v něm  členství.

Zprvu jsem souhlasil, ale pak jsem si přečetl § 27 zákona o myslivosti z roku 2001, který uvádí  "...honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva". Protože nebydlím v dosahu sídla honebního společenstva, ani se neznám s jeho členy, jsem členství odmítl. Pro dobrou vůli a spolupráci s mysliveckými sdruženími jsem podepsal předsedou předložené prohlášení o souhlasu s užíváním mých pozemků v rámci honebního společensta a to bezplatně. Neznal jsem nikoho, s kým bych se poradil, a členem SVOL jsem v té době nebyl. Naivně jsem se domníval, že zvěř lesům neškodí a že je vhodná vstřícnost z mé strany k členům honebního společenstva a myslivcům.

Členem honebního společenstva, v jehož honitbě mám druhý les, jsem se rovněž nestal.

S postupem let jsem zjistil, že v důsledku  pěstování zvěře na mých lesních pozemcích mně vznikají nemalé škody a to následující.

1. Nasázené stromky, později natírané proti zimnímu okusu spárkatou zvěří, způsobují pomalý růst stromků, jejich rychlým zarůstáním buření (plevelem), což zabraňuje jejich zdravému růstu a zvěř okusuje stromky  delší dobu, a tak dochází k deformacím při jejich růstu. Ale i když natřu, zvěř okusuje i v létě. Stromky jsou tím zeslabené,  což může později i působit na jejich snadnější podlehnutí kůrovci. Abych tomu všemu zabránil, musím stavět oplocenky na svůj náklad (1 délkový metr oplocenky  stojí cca 50 Kč), většinou i pro smrkové porosty.

2. Při větrných smrštích mohou padat stromy a zničit oplocenku. Zvěř pronikne do oplocenky  a  náklady spojené se stavbou a udržováním  oplocenky mohou být marné.

3. Mladý les je vystaven i letnímu okusu zvěří, a to především terminálu (malý kmínek uprostřed větví) do doby cca 5 - 10 let - viz také bod 1. Stromek buď uschne, nebo si vytvoří nový terminál resp. několik terminálů. To má negativní vliv na další růst stromku.

4. Listnaté stromy a jedle jsou vystaveny okusu ze své podstaty, a proto je nutná výstavba oplocenky. To jsou dřeviny, které by měly nahradit smrkové porosty zničené kůrovcem. Zvěř spásá i plody listnatých dřevin (žaludy, bukvice), což zamezuje přirozené obnově lesa.

5. Modříny do cca 20 let věku jsou vystaveny vytloukání srnčí zvěří (shazováním lýčí ze zimy do jara a vice versa). Takto napadený modřín již dále neroste a musí být nahrazen jiným stromem, nebo po něm zbyde prázdné místo. Opatření: stavba oplocenky

6. Stromky v lese rostou buď výsadbou, anebo spadem semen ze vzrostlých stromů. Spadem ze vzrostlých stromů však dlouhodobě nemohou růst, protože jsou vystaveny okusu zvěří. Proto jsem i dodatečně dával stromky do pletiva nebo malé oplocenky. Další finanční náklad a ztráta z toho, že se jednalo o stromky z genetickou vybaveností pro daný les. A např.  buky mají přirozenou vlastnost, že se propojují starší (mateřské) buky s kořeny malých buků ze spadu bukvic a pomáhají tak k jejich zdárnému růstu. Je to radost sledovat tento vývoj až do té doby, než se stanou mladé buky potravou zvěře.

7. Černá zvěř (prase divoké) se otírá o již starší stromy a  zničí nebo znehodnotí jejich růst. Opatření: nulová nebo malá přítomnost černé zvěře, což nemůže ovlivnit majitel lesa (pokud není myslivcem).

Snad se ještě zmíním a doufám, že s tím myslivci nemají nic společného, když po Vánocích zjistím, že mírně vzrostlé jedle byly uříznuty, třeba v polovině jejich výšky a sloužily tak zloději jako vánoční stromek.  Nemohli by se myslivci, procházející lesy se psy, nabídnout ke spolupráci při vyhledání zloděje? Sám si vánoční stromek kupuji, protože je mně líto uříznout stromek, který by mohl růst dále. Z uvedeného důvodu tak dále nesázím jedle do oplocenky, ačkoliv je to strom, který by měl nahrazovat smrk.

Uvedené záležitosti vysvětluji trpělivě předsedovi honebního společenstva již od začátku, nosím k přečtení odborná stanoviska, ale marně. Tvrdí, že zvěř není přemnožená. Musím však podotknout, že předseda honebního společenstva i přes bezplatné ujednání mně nabídl k podpisu smlouvu na další období a nabídl úhradu 15 Kč/1 rok/1ha. Moje náklady na popsanou "údržbu" lesa  však převyšují nabídnutou sumu mnohonásobně. Proto jsem odmítl.

To však při současných zákonech neznamená, že by myslivci nemohli užívat můj les k provozování myslivosti.

Předseda honebního společenstva v druhém lese nenabídl žádnou úhradu a provozuje myslivost nadále.

Mimo finanční náklady mnou uvedené skutečnosti ničí radost nad péčí o restituovaný majetek, pobyt v lese a můj  příspěvek k celospolečenským funkcím  lesa.

Závěry z příběhu

Chtěl jsem dokumentovat skutečný stav vztahu mezi mysliveckými sdruženími, státní lesní správou a majitelem lesa. Chtěl jsem tím také reagovat na četné "vědecké analýzy" problematiky, které mají daleko k praxi (viz např Ekolist v článku Miloš Ježek, Tomáš Kušta:

Stavy zvěře  - jak to vlastně (ne)funguje, kteří popírají souvislosti škod na lesním majetku s počtem zvěře prostřednictvím mezinárodního srovnání.

Mohl bych dále navrhovat opatření ke změně současných příslušných zákonů a nařízení.  Předal jsem je již dříve předsednictvu SVOL, aby je využilo. Je ale především na státní lesní správě, kterou má na starosti Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí,  aby ve spolupráci s profesním sdružením majitelů lesů - SVOL a všemi ostatními subjekty, včetně ČMMJ přistoupily v popisované dílčí oblasti k nápravě, která by zároveń posílila celospolečenské poslání lesů, které jejich majitelé zatím poskytují bezplatně - ne ve všech zemích Evropské unie tomu tak je.

Majitel lesa v současné právní úpravě nemá skutečné právo na nerušené užívání svého majetku podle Listiny základních lidských práv a svobod a Ustavy České republiky. To je jen formálně deklarované.